Camp Toccoa
Toccoa přežilo jen málo původních příslušníků roty E.
Colonel Sink požadoval velmi náročnou tělesnou přípravu,každý parašutista měl být doveden na pokraj vyčerpání.Všechno se dělalo v dvojnásobném tempu,včetně desetikilometrových běhů na Currahee a zpět.
Běžnou denní praxí se stala překážková dráha,prostná cvičení,nekonečné hodiny fyzické přípravy,patnáctikilometrové pochody s tlumoky i bez nich,neustále se nosily pušky,bodáky a kulomety.
Všichni příslušníci nastoupily do tábora Toccoa a základního výcviku přímo z civilního života.Jejich motivace byla různá-od příplatku za službu u parašutistů po touhu patřit "k nejlepším".
Pravidelné běhy na Currahee zvládli jen muži v dokonalé tělesné kondici.Kopec se tyčí nad nástupištěm pluku a je na něj impozantní pohled.Pět kilometrů nahoru,pět kilometrů dolů třikrát až čtyřikrát týdně se stalo nedílnou součástí tělesné přípravy.Běh na kopec byl strašlivý,doslova zabijácký.Při cestě na Currahee se rota pohybovala cupitavým parašutistickým poklusem a pak,když se tvar začal vlivem únavy rozpadat bylo tempo změněno na "rychlý pochod".
Ve dnech,kdy rota E na Currahee neběžela,nařizoval Nadporučík Sobel překážkovou dráhu.Celou trasu musel voják překonat za tři minuty.Některým na dráhu tři minuty nestačily,ti byli pak z 506.výsadkovýho pluku vyloučeni.Říct,že výcvik v Toccoa byl intenzivní,je slabé slovo.Colonel Sink trval na extrémně vysokých standardech.Šestnáctikilometrové pochody se prodlužovaly ažn na 40 kilometrů pěší cesty po georgijském venkově.
První noční pochod roty E byl dlouhý 17 kilometrů.Nadporučík Sobel požadoval,aby tito zkoušky odolnosti byly doplněny také pitnou kázní.Do konce pochodu se nikdo nesměl napít z polní láhve.
Kromě polních pochodů poslouchali přednášky armádních podůstojníků o zbraních,taktice a padákovém výcviku.Jedním z témat,na které si museli trochu přivykat,byl výcvik boje na bodáky.
V Toccoa byli také desetimetrové věže,na nichž se nedočkaví parašutisté učili nezbytné dovednosti pro seskok,řízení padáku a přistávání.
Výcvik zůstal náročný po celou dobu pobytu v Toccoa.Během třinácti týdnů polního výcviku zažili letní žár i červený prach,typický pro Georgii.Výcvik pokračoval ve dne i vnoci,bez ohledu na povětrnostní podmínky.Někteří muži podlehli demoralizaci z tempa a intenzity výcviku.Ani víkendy nebyly volné,protože sobotní odpoledne byla spíše častěji než zřídka zasvědcena inspekcím výstroje,zbraní,baráků a oděvů.Jen málokdo přežil inspekci čerstvě povýšeného kapitána Sobela bez zjištění nedostatků.Ti,kdo při inspekci neuspěli-a v rotě E neuspěla většina vojáků-přišli o propustku na víkend a museli absolvovat další běh na Currahee.